pupidu

malé ženské pelemele

K recitaci

Chrpy a města (1955)

Na břehu Svratky

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva 
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, 
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. 

I za slunného léta je zde zvláštní stín 
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí, 
proč cítil jsem to vonět kopr, česnek, kmín, 
i za slunného léta je zde zvláštní stín 
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi. 

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt 
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, 
a přece musil jsem zde každodenně žít, 
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, 
však nechodila k jejich břehům moje matka. 

Jsou možná země, kde je voda modravá 
a nebe modravé a hory modravější, 
a přec mou zemí navždy bude Morava, 
jsou možná země, kde je voda modravá, 
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší. 

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, 
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy 
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový, 
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy 
a přec ten nad Brnem je nadevše mi drahý. 

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
a v lětě tyčí se tu kukuřičná zrna. 
Ó, kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil, 
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, 
Kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna. 

Chrpy a města (1955)

Na břehu Svratky

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva 
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, 
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá. 

I za slunného léta je zde zvláštní stín 
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí, 
proč cítil jsem to vonět kopr, česnek, kmín, 
i za slunného léta je zde zvláštní stín 
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi. 

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt 
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka, 
a přece musil jsem zde každodenně žít, 
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt, 
však nechodila k jejich břehům moje matka. 

Jsou možná země, kde je voda modravá 
a nebe modravé a hory modravější, 
a přec mou zemí navždy bude Morava, 
jsou možná země, kde je voda modravá, 
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší. 

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy, 
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy 
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový, 
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy 
a přec ten nad Brnem je nadevše mi drahý. 

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil 
a v lětě tyčí se tu kukuřičná zrna. 
Ó, kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil, 
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, 
Kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna. 
 
Chercher la femme.