pupidu

malé ženské pelemele

Pinakotéka

K výstavě Bohuslava Reynka_RR

 
23.1.2012
 
Ivana KYZOUROVÁ — K výstavám Václava Radimského a Bohuslava Reynka


Výstavy Václava Radimského v Městské knihovně a Bohuslava Reynka v Domě U Kamenného zvonu vypadají jako dva zcela rozdílné počiny, ale něco společného mají: vyhraněnou a na okolním dění nezávislou představu vystavovaných umělců o tom, jak má vypadat jejich tvorba. 

Tato charakteristika se nevylučuje s tím, že Radimský, jediný důsledný český impresionista, považoval za prioritu uspět jako obchodník, a proto dbal o komerční zhodnocení své malířské produkce. Jak dřív bylo zřejmě zvykem, pokud podnikatel (a Radimský nikterak nezastíral, že malíř obrazů je také podnikatel) chtěl být úspěšný, musel dodávat poctivé zboží. A to Radimský dodával. Jeho obrazy dokázaly mistrně, a v českých poměrech zřejmě nedostižně, zachytit krajinu v kterémkoli ročním či denním období i za různých atmosférických podmínek. Dokud žil ve Francii, maloval tamní krajinu, jakmile přesídlil ke Kolínu, maloval už jenom Polabí. Nebude přece svým zákazníkům dodávat nějakou nepoctivou kamufláž, to jest v případě umělce neodžité dílo.

Reynek žil stranou velkého světa, přimknutý k přírodě a svému hospodářství. Snad si ani nepřipouštěl, že by se měl pachtit za nějakým komerčním úspěchem, ale v jistém smyslu si stejně jako Radimský bedlivě hlídal osobní cíle. Opakovaně pracoval s náměty, které dennodenně nacházel kolem sebe a které rezonovaly v jeho duši. Když se díváme na rytiny s kočkou, slepicí či ovcí nebo když pozorujeme jemné linie stromu v grafice velké sotva deset centimetrů, je nám jasné, že byl spjat především se svým bezprostředním okolím a že to dokázal umělecky zúročit. 

Radimského ani Reynka ani nenapadlo, aby naskakovali na kolotoč uměleckých směrů, který se roztočil na přelomu 19. a 20. století a na němž k výšinám kroužila většina adeptů na umělecký úspěch. Mohli být, zejména ten starší z obou, napřed impresionistou, pak expresionistou, kubistou, futuristou i kuboexpresionistou či kubofuturistou, také dadaistou, surrealistou, případně abstrakcionistou. Místo toho umanutě provozovali „umění“, se kterým byli bytostně spjati. Oba by mohli prohlásit: vším čím jsem nebyl, nebyl jsem rád. 

Oba malíři možná mají společného ještě něco: bez ohledu na rozdílnost svých východisek se stávají docela zajímavým obchodním artiklem. A do třetice: oba se mohou snadno stát – a také stávají – předmětem úšklebku současného teoretika či teoretičky. V takovém případě lze ovšem vyjádřit jistou domněnku: není podobné ofrňování nejvíc ze všeho nechtěným výrazem zoufalství teoretiků (kritiků, kurátorů), kteří se spolu se svými oblíbenými umělci dostávají stále víc do pozice generálů bez vojska, tedy bez diváků?

Václav Radimský 
Potok v Giverny 
kolem 1899, olej, lepenka, 61 x 93 cm 
foto GHMP

Bohuslav Reynek
Pieta na dvoře 
1950, suchá jehla s monotypem, 160 x 246 mm

 

*

*

*

Žádné komentáře
 
Chercher la femme.