pupidu

malé ženské pelemele

Vše kolem literatury

kdysi byl fajn písmák, byla fajn i literra ... nic netrvá věčně .. ani láska
protiválečná satira
...Eagleton, který se „evidentně“ jeví být marxistou adorujícím Bertolta Brechta, je v hloubi duše usedlým puritánem, který si revoluční proměnu světa představuje jako nastolení takového řádu věcí, jenž by co možná nejlépe vyhovoval jeho návykům.

Puritánský důraz na systematicky kontrolované zpytování mysli, podřizující se abstraktnímu ideálu dokonalosti, přežívá v anglickém osvícenectví. Osvícenci od puritánů přejali mimo jiné odpor k „rozptylujícím“ a „zahálčivým“ činnostem. Jednou z nejostudnějších byla v jejich očích individuální tichá četba (především expandujícího žánru románu), která se teprve od poloviny 18. století začala masověji šířit a pozvolna vytlačovat doposud běžnou formu hlasitého přednesu v kolektivu mnohdy negramotných posluchačů. Jak ve svém průzkumu historických proměn čtenářské mentality ukázal Erich Schön, s protesty proti individuální četbě nevystupovali ani tak představitelé „zpátečnického kléru“, jako spíše osvícenci, kteří v tiché konzumaci smyšlených příběhů spatřovali „pokračování pověrečného obluzování mysli“. Thomas Anz se zmiňuje o tom, že četba „rozptylující“ románové literatury byla v 18. století často připodobňována k užívání omamných prostředků a první veřejné knihovny byly popisovány jako svého druhu dealerská doupata. Eagleton nadšeně cituje Freudův výměr literatury coby náhražkového „sedativa na selhání náboženské ideologie“, vidíme ale, že psychoanalytik se tu žádným velkým objevem nevyznamenal. Mimochodem, Sorokinovu hru Dostojevskij – trip (česky v RR č. 58/2005) můžeme v tomto kontextu vnímat jako variaci na motiv s dávnou tradicí.

Srovnání tiché četby s drogovou závislostí nebylo v éře osvícenců jediným oblíbeným příměrem. Prominentní představitel genderových studií a teorie kultury Thomas Laqueur nedávno doložil množstvím dobových textů a ilustrací, že osvícenci s oblibou přirovnávali individuální tichou četbu k masturbaci. Oba akty se jim jevily jako analogické ze tří důvodů: (1) svou redukcí na prožitek osamělého individua jsou asociální, prohřešují se proti osvíceneckému nadřazování kontrolovaného blaha society nad nekontrolované blaho jednotlivce; (2) protože nejsou „směnné“, nelze je racionálně regulovat zákonitostmi tržních mechanismů; (3) podněcují bezbřehou imaginaci, kterou osvícenectví odmítá jako cosi neužitečného, a tudíž podezřelého.

S popsanými animozitami puritánských osvícenců vůči individuální četbě pozoruhodně rezonují postoje Eagletona, který sarkasticky komentuje aristokratickou manýru střežit „vchod před nezvanými návštěvníky, když se člověk v soukromí hodlá věnovat četbě“, mnohokrát zdůrazňuje neužitečnost, ba škodlivost takové literatury a literární vědy, která nepřispívá ke kýžené změně tržních mechanismů, a ironizuje údajně servilní vztah literární vědy k „imaginativním vizím“, které „dnes uctivě stavíme vysoko nad pouhý ‚prozaický' diskurs autorů, kteří si nedokázali najít dramatičtější látku než černý mor či varšavské ghetto“.

*

*

*

Sandra Hoffmannová (1967) patří spolu s Juli Zehovou, Maike Wetzelovou, Terézií Mora či Judith Hermannovou k mladým autorkám, které v posledních letech oživují německou literární scénu. Hoffmannová vstoupila do literatury knihou vyplavat se z blondýna. vyprávění v 52 dnech (schwimmen gegen blond. eine erzählung in 52 tagen, 2002), vydala první román U nohou nebe (Den Himmel zu Füßen, C. H. Beck 2004). Mimoto publikovala básně a drobné prózy, obdržela četná literární stipendia V češtině vycházejí její texty poprvé.

Hoffmannová žije v Tübingen, kde od roku 2003 organizuje literární scénu buch&bühne (www.buchundbuehne.de), na níž každý měsíc čtou své texty mladí i zavedení autoři a autorky. Již se zde představili například Tilmann Rammstedt, Annette Pehntová, Meike Wetzelová, Frank Goosen, Malin Schwerdtfegerová, Thomas Brussig, Navid Kermani či Uwe Tellkamp.
markýz de SadeMarkýz de Sade
* 2. června 1740
† 2. prosince 1814
francouzský spisovatel
1  
2  
3  
4  
5  
6  
 
Chercher la femme.