pupidu

malé ženské pelemele

Vše kolem literatury

Myslím si, že se v současné době neděje ve vztazích nic zvláště odlišného od dob minulých. Jsme jenom lidi, lidská zvířata. Pudy a popudy jsou rozmanité. A pak - je možno skutečně někoho odsuzovat, pokud do oněch ne zrovna typických vztahů nevidíme? Díky jistým literárním dílům ale můžeme do skrytého prostoru rodinných tabu vhlédnout.

* * *

Posledni komentare
01.09.2008 22:17:38: http://bydleni.lidovky.cz/jingle-bells-s-r-o-0zc-/home-sthanaka.asp?c=A080901_103221_home-sthanaka_g...
01.09.2008 10:21:55: hm, asi nic novýho pod sluncem, tohle bylo vždycky, jen teď se to víc bulvarizuje...
Richard Powers, ročník 1957, je komplikovaným autorem, který se ve své poslední knize Stopy paměti (The Echo Maker) zabývá jevem, který i mne čím dál víc trápí - kdy vidím na blízkých lidech jejich neschopnost vyjadřovat své pocity a city a jejich snižující se schopnost komunikovat. Jako by skutečně byli obětí nemoci, která se masově šíří, snad i z důvodu zahlcení informacemi, médii a virtuálním životem, který nahrazuje jejich skutečný život víc a víc .. ve virtuálním světě člověk totiž nemusí řešit skutečné problémy, nemusí věnovat čas lidem z masa a kostí,  jednoduše z jednoho virtuálního světa či života zmizí a přihlásí se jinam .. čímž se zvětšuje vzdálenost ke skutečnému životu a orientaci v něm a závislost na lidech, kteří organizují jeho utlumený skutečný život, protože větším dílem žije ve světě virtuality.

 

Z nejasných důvodů sedmadvacetiletý mladík havaruje na  zcela přehledném úseku silnice kdesi v Nebrasce. Utrpí poranění hlavy, a když se porbere z bezvědomí, propukne u něj tzv. Capgrasův syndrom, vzácná neurologická porucha, při níž postižený nepoznává své nejbližší - tvrdí, že jsou to dvojnící, roboti nebo mimozemšťané. Mark nepozná ani svou jedinou žijící příbuznou, sestru Karin. Ví, že má sestru, a připouští, že žena která se za ni vydává, vypadá jako sestra, mluví jako ona a ví o něm věci, které věděla jen Karin. Ale není to ona. Powers rozvíjí literární úvahu o povaze lidského vědomí a paměti i o samotné podstatě identity. Jsme skutečně těmi, za které se pokládáme? Nebo jsme těmi, za něž nás pokládají druzí? Zároveň se autor pokouší odpovědět na otázku, co znamenají pojmy normální a nenormální, nebo zda jazyk a lidská schopnost promýšlet věci dopředu je výsadou či výhodou. 
 

on

haf haf.jpg

stálá poetická inspirace

Zlatice převislá

nakloň se do zrcadla
jak písek nejjemnější!
ve skříni
se už hodiny těší
na zlatý déšť

bude jim pršet přání
blízkosti důvěrnosti
tiše šeptat
teplo rukou o krátké žluté chvilce
bez konce

6.5.2003

Posledni komentare
21.06.2008 20:56:32: ty vobrázky jsou bezva. co jsi sem dala. smiley${1}
20.06.2008 20:16:36: baví mě, že se ti tady poflakuju... smiley${1}
20.06.2008 08:14:21: --- bylo v ní něco veselého
20.06.2008 08:12:12: velmi hezky to vypadá, vybrala jsi vkusný kabátek na své stránky. dobré jitro! smiley${1}
1  
2  
3  
4  
5  
6  
 
Chercher la femme.