pupidu

malé ženské pelemele

Vše kolem literatury

rozprava na fóru Totemu

Poezie – filosofie

 

Nastoluji otázku - Jaké texty by propojením poezie a filosofie vznikaly - filozofické úvahy s romantickým imperativem? Poezie by přestala být komentářem filozofie (oné lásky k moudrosti), ale naopak filozofie by komentovala poezii? Je skutečně přínosem, když báseň obsahuje nějaké moudro? Co chcete básní především vyjádřit vy?

 Poetické výtvarno, výtvarné poetično - proč ne? Vyjádřit obraz básní - dostatečně obrazně :-) Osobně bych dala přednost převodu např. Mahlerovy hudební symfonie do symfonie slovně poetické. 

Jsem pro slovo imperativ vyřadit ze slovníku : ) Buďme! fajné zvířátka Vypadalo by to jako modely ze salónu Ivany Follové asi...

 

spojením filozofie a poezie? Holan, Zahradníček, Březina...

 

Autor: stanislav     Datum:   01. 12. 2007 05:43

Klasická nahuaská literatura je komponována dvěma základními žánry: poezií a narací (viz zejména león-Portilla, 1983). Prvním z nich je cuicatl, „píseň“. S ohledem na předpokládanou existenci metra lze říci, že odpovídá tomu, co je v Evropě tradičně chápáno jako poezie. Materiálem aztécké poezie in xochitl, in cuicatl, „květ a píseň“, byl kultivovaný jazyk vyšších vrstev, tzv. tecpilatolli (fixován v první polovině šestnáctého století kastilskou grafikou, konvenčně se mluví o klasickém nahuatlu). Jejím nejnápadnějším rysem, jak již nepřímo naznačeno, je difrasismus: táž myšlenka se opakovaně vyjádří dvěma výrazy, jejichž významy se mohou doplňovat, někdy to mohou být synonyma, jindy tvary (ač nikoli nutně) významově blízké. Příkladem může být sám název „poezie“ nebo verš „choquiztli moteca, ixayotl pixahui“ (nářek se rozplývá, slzy kanou). Difrasismus dodával poezii přídech konkrétnosti, snad i metaforičnosti.

Pokusy o vymezení jednotlivých žánrů aztécké poezie jsou dosud v počátcích. Nejlépe je patrně rozpracována klasifikace tematická (méně kontextová, jejíž naléhavost je dána bytostnou spjatostí cuicatlu s hudbou a tancem). Její nejvýraznější verzi předložil právě león-Portilla, rozlišující pět skupin poetických žánrů: teocuicatl, písně oslavující božstva, yaocuicatl, cuauhcuicatl, ocelocuicatl, válečnické písně, připomínající vítězné aztécké výboje a války, xopancuicatl, písně zeleného času, jara, v podstatě přírodní lyrika, icnocuicatl, písně odříkání, meditace, filozofického hledání, jež jsou asi nejlepším dokladem o duchovním horizontu starého Mexika (zachovala se jména půl druhé desítky básníků pěstujících icnocuicatl, nejvýznačnějším byl nepochybně Nezahualcoyotl), posledním žánrem byly ahuilcuicatl, cuecuexcuicatl, písně rozkoše, erotismu, kontrastu radosti a smutku.

 

to sou votázky, takhlenc po ránu, pičo wole ... samozřejmě, že je dobré, když básničky obsahují nějaké filosofické moudro ...

Pro filosofy je poezie romantický imperativ, tak se o ní vyjadřují (jen jsem hledala odbočku od močení do umyvadla :-). Když už člověk přemýšlí o poezii, jisté utřídění je možná na místě - dělení na lyrickou a epickou mi už nestačí, číst obsáhlou teorii poezie se mi nechce, tak si člověk bádá po svém, i když opakuje to, co už je dávno zpracované, mě to ale baví! Tématická klasifikace je docela dobrej záchytnej bod, stanislave - dle aztéků tedy: 1)písně oslavující božstva - pro nás tedy poezie náboženská, biblická, kristovská,  2) písně zeleného času, jara - přírodní lyrika,  3) písně odříkání, meditace, filozofického hledání - pro nás poezie filozofická, hledání smyslu v životě pozemském, 4) poezie erotická, s podkategorií- poezie testosteronu. Většina básní je ale propletencem nejedné kategorie. -  No nic, jen si tu občas k tomuto tématu něco napíšu, co mě zaujalo. Díky za příspěvky k tématu :-)

 

JÁ osobně vyjadřuji poezíí SEBE ... to že se ve mně najde místo pro Boha, hluboké lesy, hluboké vody, hluboká moudra i hlubokooké porno krasavice je pochopitelné, alespoň pro mně :)

 

no potěšilo by mne to, samozřejmě ... my - vyšší bytosti, nad normální (čti: obyčejné) lidi povznesené, jsme rády, když se někdo svou, byť hnusně opupínkovanou a hnusně hnusnou tváří otře třeba jen o výkal z výkalů našich filosofických výkalů, chápeme?

 

chacha. myslím, že skládání rozstříhaných novin taky vyjadřuje jistou filozofii.ovšem není propojení jako propojení. jako docela legrační propojení filozofie a poezie doporučuju václav bolemír nebeský: protichůdci. to je legrace. ovšem jen pro otrlé.

 

já teda vidim filozofii i v tom, jak kdo ráno vstává z postele... někdo prchá na záchod, jinej do koupelny, další domu...

 

dle mého je zase nejlepčí propojení filosofije a poezije v prózách božského L. K. ... znalci jistě vědí, koho že to mám na mysli, a koho že to tak žeru :)

tady to nějaký studentík legračně shrnul:

 
Friedrich Nietzsche 1844 - 1900, jeho dědeček napsal spis Stálé trvání křesťanství, k uklidnění při současném kvašení. Zrození tragédie (génia?) z ducha hudby, Lidské, příliš lidské, Ranní červánky, Radostná věda, Tak pravil Zarathustra, Vůle k moci, pokus o přehodnocení všech hodnot (nedokončeno), Mimo dobro a zlo, Genealogie morálky, Případ Wagner, Soumrak model, Antikristus, Ecce homo - vše sbírky geniálních aforismů či postřehů. Sokrates (apolónsky) pohrdá instinkty, oslavuje vědomí, učení, že jen to, co je vědomé, je také dobré. Je to nepřítel Dionisia a vrah tragédie. Z něj vyrůstá alexandrijská kultura, nafoukaná, vzdělaná, mýtůprostá, vzdálená od života, ve které zvítězily optimismus a víra v rozum, praktický a teor. utilitarismus, který je stejně jako demokracie symptomem slábnoucích sil. Ovlivněn Schopenhauerem, filosofie vůle. Hlásí se k Herakleitovi (svět vzniká a zaniká, prasíla, pramoře). Kořen jistě také Maciavelli. Anti-moralistický, morálka pánů dobrý/špatný, otroků dobrý/zlý, Židé - otrocká vzpoura morálky, anti-demokratický (morálka anglických obchodníků, eudaimonismus ( chtít co největší dobro pro co největší počet lidí), škodí životu, protože brání prosazování se nejlepších), -socialistický (vykořisťování je podstatou života), -feministický, -intelektualistický (intelekt je pouhý služebník vůle a instinktu), -pesimistický, -křesťanský (křesťanství proměnilo tento svět v slzavé údolí), -humanitní, -soucitný (ambivalentní). Individualismus. Kult hrdinů. Obdiv k válce. Nutnost otroctví podřízených, poprava nemocných... Pohrdal nacionalismem. Nebyl rasista - snad? Oslava barbarství.

Člověk je provaz mezi zvířetem a nadčlověkem. Nietzsche - osamělec. Básník. Psycholog skrytých pohnutek. Němec. Křesťan. Prorok (zánik starých hodnot). První dal slovu život čarovně zvonivý zvuk zlata. Heroický optimista. Nietschovy chyby (dle Manna): Instinkt a intelekt nejsou nepřátelé, obojí slouží k životu. Morálka slouží životu, etika je ochrana života (morální Židé proti estetickým a asketickým Řekům). Ne morálka, ale krása je spojena se smrtí, proto Židé přežili až dodnes, zatímco Řekové zmizeli ze scény dějin po pár směšných stoletích. Přecenění války - to negativní na ní převáží to pozitivní. Naproti tomu připravenost k válce je potřeba - Mnichovský mír projevem její nepřipravenosti. Sókrates - člověk lůzy. Duch se stává velbloudem (stadium úcty, víry v ideály), velbloud lvem (rozbití tohoto stadia) a lev dítětem (přitakání životu). Apolónské, míra a řád, v neustálém

zápase s Dionýsovským principem zničení a tvůrčí mohutnosti. Z toho vzniká tragédie - největší výkon řectví. Nihilismus - úpadek současné doby. Svobodný duch. nezávislost, čas pouště. Život a příroda rebelují vůči morálce kvůli její

pravdivosti. Vůle k moci - sebe-sama-tvoření a sebe-sama-ničení.

Jáson

Současná fiozofie dnes definuje tři druhy poznání.Mé, většinou vím co si myslím, co chci,  a  jaké mám úmysly.Navíc toho vím spoustu o světě dohromady se vším co mne obklopuje a znám i kauzální vztahy mezi předměty, a  a nejejn jimi , ale i mezi jejich faktickou hodnotou v mém životě, znám systém hodnot.A občas taky vím , co probíhá v hlavách těm druhým.Každý z těchto empirických druhů poznání je něčím příznačný  a má svou nejistotu, vzhledem k druhým.To není relativizmus.Dějiny filozofie od Descarta po dnešek,  jsou jen neustálým rozpracováváním základní otázky, otázky redukcionalizmu Hlavně v tom, že  mne lze považovat za onen základ poznání světa, a ostatní pojmy a poznání na něj redukovat.To proč se moderní filozofie přestala tímto problémem zabývat, není proto, že by nemohla jt dále, a rozpracovávat tuhle teorii .Ale proto, že jsou z principu neřešitelné .Redukcionismus vede jen do dalšího redukcionismu.Otázka zůstává stále jen na povrchu.Ale jedno víme jistě už dnes.Že výse uvedené - před několika větami.-je právě to,  jak z toho ven.Ony tři druhy poznání.Mé, světa , a jiných Nelze je redukovat.Přesvědčivé důvody pro to jsou a byla by to stať na deset stránek.Ale je tomu tak.Proto nelze mluvit Jiříku o sofistice, či čemkoliv co jsi měl na mysli.Právě o je redukcionismus par exelence.

 

Definic, co je poezie,  je bezpočet. Jedna z nich říká, že poezie je manifestací myšlenek, pocitů a intelektu. Je způsobem efektivního předávání názorů, touhy, myšlenek, moudrosti, různých stavů mysli. Je to jazyk, který říká víc než běžný jazyk a říká to intenzivněji než běžný jazyk. A co je filosofie?  Filosofie - filein, mít rád, toužit po něčem a sofía -  moudrost, zdatnost, je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje (metafyzika). Z obou definic mi vyplývá, že poezie a filosofie mají jistý společný základ, společnou touhou - poznat, vyjádřit a snad i přesáhnout onen základ - k tomu má ale poezie daleko víc prostředků, může to být i pomocí srandiček,  pomocí prostředků daleko bližších životu - což si filosofie jako vědecký obor moc dovolit nemůže. Vzpomněla jsem si na filosoficko-srandistickej přesah Bondyho veršíku - Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý. - Obsahuje celý Bondyho postoj a názor na život a svět.

 

Autor: anae     Datum:   02. 12. 2007 10:17

"Jednostranná orientace vědomí je skutečným prokletím Západu. Bláhově se domníváme, že když děláme věci správně, tak zbavíme protiklady jejich protějšku. A když se nám to nedaří, věříme, že za to mohou naše nepostačující metody a nikoli pevně daná povaha skutečnosti. Jelikož vzájemné ovlivňování protikladů a jejich konečné splynutí ovládá makrokosmos, vládne zřejmě také životu psýché. Vědomí hledá nevědomí, stejně jako světlo hledá tmu a rozum bláhovost". - Co jiného je toto než filosofická rozprava, kterou jsi tu uvedl - stanislave, hledání moudrosti. I Jung se snažil dobrat moudrosti, znalosti zákonitostí Bytí - pomocí psychologie, psychatrie, šamanismu, zkoumáním nevědomí .. jen bych se chtěla dobrat spojitosti vědeckých oborů a poezie. Věda nahlíží věci života s nadhledem, střízlivě, hledá zákonitosti, snaží se mít odstup - kdežto poezie se noří do života a čenichá po všech neznámých zákoutích instinktivně, intuitivně, snaží se popsat i iracionální pohnutky duše, těla v životě, ve snu, vypsat city a pocity bez strohých definic.. to se mi na ní moc líbí :-) - moudro (sofía) poezie vyjadřovat nezbytně nemusí (prvoplánově).

 Stanislav - je velmi potíž, že pod pojmem filozofie a poezie každý vidí něco jiného, poučky nepoučky, každý to vnímá jinak... já tedy preferuji řádně zakomponovanej nějakej mýtus do psaného slova, nějakou poučku, jak to v psýché chodí... aplikovatelnou, ne jen suchou racionalitu...  

1  
2  
3  
4  
5  
6  
 
Chercher la femme.